Mix profilů z 1,6 milionu lidí, kteří si sušený únor prošli. Identitu chráníme křestním jménem.
Začínal jsem každý den s vínem k večeři. Po pár letech to bylo víc lahví týdně, než jsem si chtěl přiznat. Dcera mi jednou řekla: „Tati, ty pořád spíš.“
První pátek bez piva po práci. Měl jsem pocit, že mi nepatří víkend.
Po únoru jsem už nepokračoval v původním rytmu. Pivo jen víkendově, vína se vůbec nedotýkám. Spím o hodinu víc, vstávám s dětmi.
Tři roky jsem chodila do hospody 4× týdně. Kámošky, prosecco, „jen jedna“. Probudila jsem se v 28 s otoky a unaveným obličejem.
Pondělky. Nuda po práci. Naučila jsem se chodit na keramiku.
Mínus 3 kila, lepší pleť, peníze za nealko Aperol Spritz si schovávám na cestu do Japonska.
Trénoval jsem 12 hodin týdně a nemohl jsem chápat, proč mi nerostou výkony. Trenér mi řekl: „Tři piva po tréninku si vezmou všechen progres.“
Nic specificky. Spíš jsem si uvědomil, jak často jsem pil ze zvyku, ne z touhy.
VO2max +6 %, klidový tep −8. V dubnovém půlmaratonu nový osobák o 4 minuty.
Po menopauze jsem začala mít horší spánek a tlak. Doktor mi řekl, že jedna sklenka vína denně, na kterou jsem byla zvyklá, mi neprospívá tak, jak jsem si myslela.
Společenské tlaky. „Jen jednu, vždyť nepiješ moc.“
Tlak z 145/95 na 128/82 bez léků. Spánek hluboký. Únor jsem prodloužila na tři měsíce.
Spočítal jsem si, že za vysokou utratím za pivo cca 80 000 Kč. To je rok bydlení.
Mejdany. Naučil jsem se chodit, tančit a bavit se s nealko pivem. Funguje to.
Ušetřil jsem 4 200 Kč jen za únor. Spím líp a mám lepší známky. Vážně.
Léčím závislosti a sama jsem si dávala tři skleničky vína k večeři. Pokrytectví mě dostihlo.
Identita. „Vinařka mezi kámoškami“ byla moje role 15 let.
Suchej únor mě vrátil k joze a knihám. Vínu se od té doby vyhýbám úplně.